Vernisáž se koná ve středu 9. května od 18:00 v prostoru Kampusu Hybernská (Hybernská 4, Praha 1).
Výstava potrvá do 29. května 2018
Výstavu a doprovodné akce spolupořádá Seminář romistiky KSES FF UK a Pražské fórum pro romské dějiny při ÚSD AV ČR
VÝSTAVU FINANČNĚ PODPOŘILI:
ISABEL & ALFRED BADER FUND,
A BADER PHILANTHROPY
AKADEMIE VĚD ČR - STRATEGIE AV 21
VELVYSLANECTVÍ USA V ČESKÉ REPUBLICE
---
Zdeněk Daniel
Narodil se 10.10. 1970 v Mostě, žije a tvoří v Jablonci nad Nisou.
Vystudoval SPŠ v Jablonci nad Nisou. Malování se věnuje od dětství, malba a kresba se stala jeho druhým koníčkem po
architektuře. Ta je jeho profesí, ve které dosáhl řady významných ocenění. V mládí se několik let věnoval dalšímu sebevzdělávání v oblasti kresby pod vedením učitelů na SUPŠ a VOŠ v Jablonci nad Nisou.
Svoji výtvarnou tvorbu zaměřil převážně na kresbu historických domů a městské architektury. Díky těmto kresbám ho znají mnozí v Jabloneckém regionu. Má za sebou několik samostatných výstav. Jeho díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí.
---
Výstavu v kampusu Hybernská pod názvem „Mé černobílé stíny aneb memento mori“ bych nazval vnitřní zpovědí, vpletenou do hříčky čísel a letopočtů v mém životním příběhu, prolínající se desetiletím jednoho skoro celého století. Jsou to střípky tvořící součást barevné mozaiky příběhů, které napsal život.
V květnu roku 1943, před 75 lety, byla většina mé rodiny deportována do koncentračního vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau (Osvětimi). Já se narodil 25 let po ukončení druhé světové války. V roce 1988, před 30 lety, jsem prodělal jistý stav duše, a znovu v roce 1998. To je tedy 20 let. V tomto stavu se mi v mysli prolnuly události druhé světové války…
Od té doby jsem celých 10 let kreslil pouze černobílé obrazy.
Nyní maluji převážně barevné obrazy, je to odraz mého vnitřního vnímání sebe sama, vyjádření mého názoru v souladu s okolním prostředím, mým světem.
Sám jsem hrůzné období druhé světové války nezažil. Je to pro mě abstraktní téma zprostředkované výpovědí mých rodičů. Toto trauma se ale ve mně nese od mého dětství jako černý stín…
Skoro po 20 letech jsem se odvážil přenést tyto stíny do černobílé reality na papír.
Výstava je věnována k 75. výročí deportace mé rodiny, ze které byl můj otec, coby dítě, dalo by se říci, zázrakem zachráněn, většina rodiny se tehdy už nevrátila.
Více informací viz https://www.facebook.com/events/1802601776714773/.